|
Tibetská doga
Tibetská doga neboli
také Tibetský mastiff (v zemi původu Do Khyi) je
přírodní psí plemeno staré více než 4000 let.
..............................................................................................................................................................................
Historie
 První písemná zmínka o tibetské doze je z roku 1121
př. n. l. v čínské knize letopisů. Zmiňuje se o ní
Aristoteles, Alexandr Veliký, který ji
přivezl do Evropy a také velký cestovatel Marco Polo.
Tato rasa se dochovala v původní podobě bez
křížení s jiným plemenem psů. Ještě dnes, po
obrovské genocidě prováděné Číňany v Tibetu se podařilo
uchovat tuto rasu nejvíce v jihozápadní části. Jinde
byl tento pes huben, protože je součástí tibetské
kultury, kterou chtěli Číňané potlačit. To se jim
naštěstí zcela nepovedlo. Hlavně díky chovatelům v
Anglii, dále pak v Holandsku, Francii,
Německu a USA se tato rasa v nezměněné
podobě dochovala dodnes. Dále je tento pes chován v
Nepálu, Bhútánu, severní Indii a
také na Tchaj-wanu.
..............................................................................................................................................................................
Stavba těla
Minimální kohoutková výška feny je 61 cm u psa 66 cm. V
praxi fenky měří v průměru 63 cm a psi
71 cm. Pes má zpravidla hustší a delší srst a větší
hřívu. Je to mohutný, těžký,
dobře stavěný pes
se silnou kostrou. Hlava dosti široká,
těžká a silná. Týlní výčnělek a stop jsou dobře
znatelné, délka lebky od týlu ke stopu se rovná délce
čenichové partie od stopu ke špičce čenichu, ale může
být i kratší. Čenichová partie je dostatečně
široká a čtvercová. Oči výrazné,
střední velikosti. Barva hnědá ve všech
odstínech. Uši střední velikosti,
trojúhelníkového tvaru. Krk má silný,
nohy rovné, svalnaté, silné. Záda rovná a záď
téměř neznatelná. Pohybuje se energicky,
uvolněně, lehce a elasticky.
..............................................................................................................................................................................
Využití
Vždy byla tibetskými nomády využívána jako
strážní pes a rovněž tak i v tibetských
klášterech. Těch však z původních 6000 zbylo pouhých
asi 80 v dobrém stavu. Dnes se opět do klášterů pomalu
vrací. Tibetská doga se musela po staletí samostatně
rozhodovat a v nepřítomnosti pána domu, když odešel
za obchodem, hlídala stádo i rodinu. Při stěhování z
pastvin byla využívána i na přenášení lehčích břemen.
Její štěkot je nezaměnitelný, impozantní a odstrašující.
Sama nikdy nikoho nenapadne, ale pokud
brání teritorium nebo rodinu neváhá nasadit vlastní
život. Je dosti uzavřená a lásku projevuje pouze své
rodině či pánovi a to odměřeně, avšak po delším
odloučení její radost nezná mezí. Dala základ většině
mollosoidních plemen, což konstatovali všichni
nejvýznamnější zoologové v historii (A.E.Brehm, M. Siber,
J.B. Walsh (Stonehenge), W. Youatt a další).
..............................................................................................................................................................................
zdroj:
http://cs.wikipedia.org
|
|
 |
FCI - Standart č.230
Země původu: Tibet
....................................................................................
Klasifikace FCI:
Skupina 2: pinčové a
knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi;
Sekce 2: molossoidní;
Podsekce 2.2: Horský
typ
....................................................................................
Zbarvení:
černý; černý s pálením; modrý; modrý s pálením; zlatý
....................................................................................
Výška:
psi: minimálně 66 cm
feny: minimálně 61
cm
....................................................................................
Váha:
psi: 65 - 75 kg
feny: 45 - 55 kg
....................................................................................
»
http://www.fci.be/
|
